Před akcí...
Další zimní výprava - tentokrát na RakovnickoSraz: v 7:50 na nádraží Chomutov město (malé nádraží pod Březeneckou)
Návrat: v 17:48 na stejné místo
Cena: 70.- Kč (zahrnuje jízdné)
Tentokrát nebudeme vařit, ale budeme stavět přístřešky a učit se orientaci. Pojedeme
vlakem do Lužné u Rakovníka a odtud lesem a přes pole cestou necestou k neznámému cíli.
Nutné potřeby: jídlo na celý den, dostatek pití (půllitrová láhev je málo), pláštěnka,
vhodné oblečení pro pobyt venku, čepice, rukavice (+1 rezervní), rezervní ponožky,
dobré boty, které se nepromáčejí, nožík, uzlovačku, šátek (dejte si je na krk místo šály),
KPZ, pemmikan.
Vezměte si i pár korun na útratu, kdybychom si chtěli někde koupit čaj.
... a po akci
Počasí se nám opravdu vydařilo!Je jiskřivé sobotní ráno, lehký mrazík asi 4 stupně pod nulou a pár centimetrů nového
sněhu. Obzor slibuje krásný slunečný den. V hale chomutovské zastávky se nás schází celkem
15 – 12 kluků a 3 vedoucí. Kupujeme výhodnou víkendovou jízdenku SONE+ a krátce po osmé se
uvelebujeme na sedadlech regionovy, která nás odváží do Lužné u Rakovníka.
Cestou kluci dostávají mapy a úkol naplánovat trasu nejdříve na Kozí Hrádek a pak do Krupé.
Úkol splnili celkem obstojně a my se v půl desáté ocitáme na peróně luženského nádraží.
Kail půjčuje klukům GPS navigaci a diktuje jim souřadnice kešky u zdejšího železničního
muzea (teď v zimě bohužel zavřeného). Nelézt se jí nepovedlo – nejspíš kvůli sněhu. Tak
aspoň přes trať nakoukneme do areálu muzea, kde je přece jen pár mašinek k vidění. Potom
pokračujeme v naplánované trase k odpočivadlu u Sládkova kříže. Tam svačíme. Pak
přemýšlíme, zda dále pokračovat po značce, či využít kratší trasu po lesní cestě,
kterou nám nabízí mapa. Vyhrává kratší trasa – ale ouha asi po kilometru nás zastaví
plot z ostnatého drátu – muniční skladiště, které není na žádné mapě. Obcházíme plot
tohoto velkého areálu, až se vrátíme na silnici do Krušovic, po které jsme ale vůbec
nechtěli jít. Na kopci podnikneme krátký pokus najít Kozí Hrádek – díky plotům a
neschůdnému terénu tenhle nápad ale brzy opustíme. Blíží se dvanáctá hodina a
tak na jednom hezkém místě v lese vyhlašujeme přestávku na oběd. Po jídle rozdělíme
kluky do dvou skupin a mají úkol postavit nouzový přístřešek tak velký, aby se do něj
všichni vešli. Vzhledem k tomu, že se jedná jen o trénink, nepoužíváme živé větve,
ale pouze uschlé chrastí. Po necelé hodině práce vyrostly dva celkem slušné přístřešky,
Kail je spokojen a úkol uznává.
Pak se balíme a jdeme dál. Na konci lesa pod velkou
borovicí povolujeme krátký odpočinek. To už v dáli vidíme kostelík v Krupé.
Jdeme tam cestou necestou přes pole a louky, kluci mají kupodivu dost energie na
vzájemné honění a valné hromady. Zbývá nám ještě dost času a tak jdeme obhlédnou kostel
sv. Gotharda, kde má být také umístěna keška. Ta se také nepovedla najít (její souřadnice
ukazovaly kamsi mimo kostel). Zato se povedlo Piškotovi probořit se skoro až do pasu do
vody. Naštěstí krupské nádraží je jen pár set metrů a naštěstí v něm je vytopená čekárna.
Piškot svléká mokré kalhoty a půjčuje si od Bobra tepláky, ve kterých dojede zpátky.
Pak už je půl páté, přisviští motorák, nasedáme a jedeme domů. Celkem v pohodě,
jen Červík a Smíšek cestou neskutečně zlobili, takže si vysloužili každý několik
buráků a v jednom okamžiku i zalepení pusy náplastí.