Před akcí...
Pojedeme na táboříště kadaňských skautů do Kryštofových Hamrů.Přespání ve vytápěné chatě, vaření na místě.
Předpokladem konání akce je nejméně 10 přihlášených, přihlášky musí být do 13. února.
Nutností je vlastní spacák a karimatka.
Podrobnější pokyny:
sraz: na hlavním vlakovém nádraží v sobotu v 7:45
návrat: zast. MHD Kadaňská-škola (směr do centra) v neděli v 17:31
Jídlo: v sobotu si každý vezme svačinu a pití, stravování zajištěno od pozdního oběda (cca v 15 hodin.)
S sebou: teplý spacák, karimatku, pláštěnku, teplé oblečení (včetně rezervních rukavic a čepice, teplé ponožky - i náhradní), pevné boty, přezůvky, kartáček + pastu, oblečení na spaní, psací potřeby, KPZ, ešus, lžíce, hrnek, nůž, baterka, stezka - do malého batůžku sbalit jídlo a pití na cestu, pláštěnku; ostatní věci sbalit do batohu, který bude odvezen autem. o nejvíce věcí sbalte do spacáku. Vše označit jménem, spacák a karimatku vzájemně nesvazovat. Komu se do velkého báglu vejde spacák i potřebné věci, bude king - ušetří místo i práci.
Přihlašujte prosím mailem, telefomen, SMS jednotlivým vedoucím do 13.2.!
... a po akci
Tentokrát byla účast na výpravě trošku lepší – na místě srazu na hlavním nádraží bylo 17 kluků. Nakládáme spacáky a další potřeby do vozíku i auta, kluci pak nasedají do motoráku směr Vejprty, kterým pojedou až do Rusové.
Skautské fávo s Boilerem a Petrem zatím míří mírným sněžením do hor. Do Kryštofových Hamrů dojeli dobře, kousek za vesnicí však leželo několik stromů přes cestu – bylo nutné se buď prořezat, nebo všechno odnosit do asi 800 metrů vzdáleného srubu. Zvítězilo prořezání. A tak kolem půl desáté už v peci vesele praská oheň a teplota hodinu od hodiny vzrůstá.
Kluci pod vedením Kaila a Najči šťastně dojeli vejprtským pacifikem do Rusové, kde začali hledat cestu. Pátráním byl pověřen Bobr, který v prvním hnutí mysli chtěl zamířit zpět na východ, po chvíli se ale chytil a vcelku správně nasměroval výpravu do správných míst. Jen přitom nechal zcela zničit svěřenou mapu, takže se musí postarat o náhradu.
Přibližně ve čtvrt na dvě doráží expedice na základnu – tábořiště kadaňských skautů kousek za Kryštofovými Hamry asi 3 km pod přehradní hrází Přísečnice. Zde stojí jakýsi srub (v létě slouží jako táborová kuchyň), kde se dá ve skromných podmínkách (ale v teple) přespat i v zimě. Na tekoucí vodu, sprchu nebo splachovací záchod je ovšem nutno zapomenout.
Po příchodu následuje ubytování v podkroví srubu – pěkně jeden vedle druhého, aby se všichni vešli. Mezitím je hotový oběd (rajská polévka, bramborová kaše s párkem, zvaná kašpárek). Po obědě měl být chvíli polední klid, ale kluci zjevně ani po 11 km chůze nechtějí být v klidu. Takže ven a stavět ze sněhu umělecká díla – nejvíce se asi povedl sněhový obelisk, ale zase jej stavěli ti nejstarší. Dále byla možnost i bobovat, ale zvítězila koulovačka. Ostatně, sněhu jsme moc letos neužili, tak ať se kluci vyřádí.
Mezitím ubývá světla a blíží se večeře – bramborové šišky se strouhankou či mákem. Ty doslova mizely před očima, někteří si dali i tři porce. Až jsme přemýšleli, zda dostávají doma najíst…
Pochod z Rusové a odpolední radovánky na sněhu zjevně poněkud přispěly k únavě, takže místo plánovaných večerních dvou her zůstáváme v chatě. Někteří hrají Česko, jiní improvizují Dračí doupě. Ke druhé večeři je chleba s paštikovou pomazánkou. V deset jdou spát vlčata, skauti je následují za půl hodiny. V noci bylo hezky teplo a proběhla by dobře, nebýt mamlasů jako Kačer. Který se v pět ráno probudil, začal svítit baterkou a bylo po klidu. Skauti ho začali okřikovat a tím vzbudili zbytek. Příště na výpravě patrně Kačer dostane večer rohypnol.
K snídani se snědlo 6 velkých vánoček. Pak se štípalo dříví a ve zbytku dopoledne byli kluci rozděleni do dvou skupin a stavěli sněhové záhraby. V neděli také už došlo za zlobení k udělování „černých známek“ (černá kartička, udělovaná za zvláště „zavrženíhodné“ chování na výpravách). Přeborníkem v této disciplíně se stal Uliťák, který obdržel hned dvě. Inu, poslouchat se musí…
K obědu byly tradiční špagety a po něm se dáváme pomalu do úklidu, balení a hledání poztrácených věcí (a že jich bylo hodně). Ve dvě hodiny rodiče odvážejí Bizona a A Honzu, zbytek setrvává déle – autobus jede až po půl páté.
Po čtvrté hodině opouští Kryštofky auto s bagáží, ve čtvrt na pět i zbytek, který jde do vesnice na autobus. Ten přijel naštěstí velký, jinak bychom se do něj nevešli.
Úplný konec je na zastávce u školy na Kadaňské, kde si děti i bágly (konečně) přebírají odpočatí rodiče. Jen Veverčáka jsme museli odvézt na autobusák, maminka nevěděla o změně místa příjezdu. Z toho plyne poučení – rodiče, koukejte na internet!