Před akcí...
Výprava na známý hrad s návštěvou strašidel....... a po akci
Tentokrát jsme měli sraz ve Vysoké PeciSešli jsme se ve Vysoké Peci, abychom to ke strašidlům neměli tak daleko. Kromě 18 členů našeho oddílu a Kaila s námi vyrazili také dva tatínkové členů a dvě jirkovské světlušky s Najčou.
Čtvrt hodiny po plánovaném srazu jsme usoudili, že už nikdo nepřijde, a pomalu vyrazili vstříc strašidlům, která už na nás čekala na zámku Jezeří.
Hned poté, co jsme zdolali první kopec a dostali se za vesnici, zvítězil hlad a udělali jsme si tu malou svačinku. Poté jsme převážnou většinou zvolili kratší,
zato o to horší cestu. Došli jsme až k Žeberské lípě, kde se k nám připojil poslední opozdilec. Nyní jsme již byli kompletní, část vyrazila ulovit kešku v blízkosti
lípy, ostatní dali přednost odpočinku a delší svačince. Po úspěšném lovu jsme se vypravili zdolat další náročný výstup, na jehož konci nás čekala přehrada a obrovské hromady
listí, ve kterých jsme se náležitě vyřádili. Když už nás to trochu omrzelo, tak jsme se konečně vydali přímo na zámek. Cestou jsme si na vyhlídce prohlédli doly, které se trochu ztrácely
v mlžném oparu, a našli lebku kance ukrytou v lese.
Na zámku nás strašidla uvítala již na nádvoří, aby nás navnadila k prohlídce. Ještě před návštěvou strašidel jsme si soukromě prohlédli výstavu zvířecích lebek, která je také umístěna
na zámku Jezeří. Pak už nás od strašidel nedělilo nic, kromě vlastního strachu. Nejméně odvážliví jedinci dostali důležitý úkol pohlídat batohy, abychom nemuseli dovnitř i s nimi.
Některé úseky cesty byly opravdu strašidelné, takže se často ozýval náš zděšený křik. Ale ustáli jsme všichni, prošli jsme celou trasu a ani kalhoty nebylo třeba prát (i když někdy jsme měli na mále).
Po krátkém rozchodu na nádvoří jsme se vypravili ke kapličce, v níž je ohniště, na kterém si uvaříme oběd. Někdo nám ji sice schoval, ale po několika marných pokusech jsme ji přece jen úspěšně našli.
Svišti a Kormoráni rozdělali každý svůj ohýnek, vlčata se světluškami mezitím sbírali dřevo, aby bylo čím topit. Teď už nic nebránilo k opečení steaků, které jsme si připravili doma a celou cestu schovávali
na správnou příležitost. Příprava zabrala déle, než jsme plánovali, takže jsme rychle uhasili oheň, uklidili po sobě a vydali se na zpáteční cestu. Do cíle jsme dorazili se čtvrthodinovým předstihem a postupně
se krásně unavení rozprchli do svých domovů.