Před akcí...
Zájezd do Malé pevnosti v TerezíněZájezd do Památníku Terezín, který vznikl v místech utrpení desetitisíců lidí původně jako Památník národního utrpení roku 1947 z iniciativy vlády znovu obnoveného Československa. Navštívíme hlavně Malou pevnost - fungovala v letech 1940–1945 jako věznice pražského gestapa.
Odjezd od 9. ZŠ v Havlíčkově ulici, návrat tamtéž.
Děti budou platit 205.- Kč, dospělí 235.- Kč.
Účast pokud možno v krojích.
Závazná přihláška se provede zaplacením nevratné zálohy 150.- Kč svému
vedoucímu na schůzce – nejpozději do čtvrtka 19.11. Zbytek se bude vybírat u autobusu.
Jídlo a pití na celou dobu akce si každý veze s sebou.
Zveme i rodiče – pokud budou volná místa.
... a po akci
Jaké to bylo v Terezíně?I když nám chřipka trošku pokazila účast - (odpadli 4 účastníci zájezdu), přesto je v mlhavém
sobotním ránu před školou v Havlíčkově ulici poměrně živo. Těsně před devátou přijíždí objednaný
autobus, spořádaně nasedáme a vyrážíme. Na chvíli zastavujeme za kruhákem u Baumaxu, kde přibíráme
ještě 3 jirkovské skautky a Mášu - a pak už přímo k cíli. Místy je dost hustá mlha. Cesta proběhla v pohodě,
snad jen dvojčata byla malinko živější...
Do Terezína dojíždíme ve čtvrt na jedenáct, vystupujeme a dáváme prostor svačině. Mezitím vybíráme
čestnou stráž, která položí smuteční kytici ke kříži uprostřed Národního hřbitova. Volba padla
na Bahno z Jirkova a Vaška z Chomutova. Když ustalo přežvykování, přesunujeme se do centrální části hřbitova,
velíme nástup a čestná stráž pokládá 3 rudé karafiáty ke kříži.
Potom jdeme k pevnostní bráně, zakupujeme vstupenky (nutno řící, že nám správa památníku vyšla značně vstříc)
a na nádvoří se k nám přidává průvodce jménem Radim - mimochodem velmi charizmatický a schopný
mladý muž, který svým přednesem a nadšením pro věc zaujal naprosto všechny.
Výklad v jeho podání byl tak poutavý, že i vlčata - jinak docela rozjívení kluci - mu visela na ústech
a pak ho zahrnovala spoustou dotazů.
Prošli jsme celou pevnost - přes I. dvůr s přijímací kanceláří, hromadné cely, blok samotek,
umávárnu, marodku, 500m dlouhou podzemní chodbou jsme se dostali k popravišti a na závěr si ještě
prohlédli IV. dvůr, postavený teprve koncem války. Náš průvodce nám zařídil i návštěvu místního
"lágrového" kina, kde jsme shlédli půlhodinový film o historii Terezína.
Po kině se opět hlásí hlad, takže svačíme, pak navštívíme prodejnu suvenýrů a pomalu opouštíme
pevnost. Mlha se mezitím rozpustila, takže je celkem příjemné slunečné podzimní odpoledne.
Přesunujeme se k parkovišti a účastníci zájezdu berou ztečí místní občerstvovací stánky... Tady trávíme poslední necelou hodinku,
pak přijíždí autobus, nasedáme a opět v naprosté pohodě se vracíme domů - dokonce skoro o hodinu dříve,
než jsme plánovali.
Celkem jelo 33 lidí - 25 dětí a 8 dospělých, 4 byli z jirkovského střediska, zbytek z Chomutova.