Před akcí...
Na Silvestra se opět sejdeme na Kočičáku....Časy začátku i konce jsou pouze orientační a budou upřesněny. Výprava je zde zatím uvedena předběžně, abyste si mohli naplánovat víkendy. V průběhu doby budou upřesněny časové údaje, místo srazu i ukončení, cena a potřeby s sebou.
... a po akci
Konec roku 2012 byl prakticky bez sněhu, i teploty přes den šplhaly k 6 stupňům nad nulou.
Kolegové z Muzea československého opevnění z let 1936-1938 naváželi již dva dny předem na Kočičák vnitřní vybavení a výzbroj bunkru, aby se na Silvestra Řopík zaskvěl v plné kráse.
Také skauti nachystali vše potřebné večer před Silvestrem a tak 31.12. v děvět hodin začíná před školou odjezdové hemžení. Pick-up bunkráků i staré skautské fávo (přezdívané bojovák) s vlekem hravě odvážejí nahoru stoly, lavice, kastroly, centrálu a spoustu dalších nezbytných věcí včetně vojenského stanu – hangáru.
V 10 hodin je již stan postaven na správném místě poblíž Řopíku, jsou instalována polní kamínka, rozmisťovány stoly a připraveno ohniště na opékání buřtů. Po chvíli již vesele na obou místech praská oheň. Jen s kamny ve stanu byla potíž – sice hořela, ale nějak líně a pořádně kouřila dovnitř. Jen když se uzavřel popelník, kouření ustalo – jenže zase nebylo žádné teplo... Takže buď to hřálo, ale nedalo se dýchat, nebo byla zima, ale příjemný vzduch. Selhaly i všechny obvyklé pokusy o náhřátí komína. Teprve příchod Mravence způsobil radikální změnu – po rozebrání výměníku pod komínem jsme objevili, že se v něm uvolnila dvě kouřová kolena, která tam jsou umístěna v transportní poloze. Jejich odstranění zapůsobilo zázračně - konečně se topilo tak, jak mělo.
Počasí bylo celkem hezké, většinu času i slunečné – i když foukal dost studený vítr. První návštěvníci se objevili již po jedenácté hodině, což ale vůbec nevadilo – vše bylo již připraveno. Kolem poledne začal ten správný nápor – lidé se hrnuli ze všech stran a buřty i svařák šly na dračku. Tradiční boom zažívaly i oblíbené chleby se sádlem a cibulí. Také pokladnička konta Světluška ztěžkla vhazovanými mincemi – a zájem byl kupodivu i o nabízená světluščí tykadla.
Stejně jako v předchozích letech se nedal přesně spočítat počet návštěvníků výšlapu – lidské hemžení totiž chvílemi připomínalo Brownův pohyb molekul. Společně s kolegy z muzea jsme tedy učinili expertní odhad – 150 lidí! Věštění nebylo provedeno z kávy, ale z počtu vydaných pamětních listů a prodaných špekáčků.
Čtvrtý ročník výšlapu se zase vydařil, jsem rádi, že se pro řadu lidí stává tradicí a příštá rok se budeme zase těšit na shledanou.
Poděkování patří všem, kteří se na přípravě i půběhu akce podíleli – tedy skautským činovníkům, přátelům z Muzea a také statutárnímu městu Chomutov za finanční podporu akce.