Před akcí...
Jednodenní březnová výprava s opečením buřtůSraz v 8:15 na nádraží Chomutov město (malé nádraží pod Březeneckou).
Návrat tamtéž buď v 15:28 nebo 18:02 - upřesníme v průběhu výpravy. Nevíme, jak se bude stíhat vlak.
Pojedeme do Boče, odtud pěšky Himlštejn, tam budeme dělat oheň a opečeme buřty. Zpět půjdeme do Stráže, odkud se vrátíme vlakem.
Jídlo a dostatek pití na celý den s sebou, dobré oblečení a obutí (hlavně boty, které se nepromočí). Nutná je pláštěnka!
Trasa celkem 11,5 km.
Přihlašovat předem není třeba, stačí přijít na nádraží a zaplatit poplatek - celá částka je na vlak.
... a po akci
My čekali jaro, a ono opravdu přišlo. Na obloze ani náznak mraku a sluníčko svítilo „na plný plyn“.Ve čtvrt na devět se před chomutovskou železniční zastávkou schází 14 členů 3. oddílu – 7 vlčat se svými dvěma rádci, 5 skautů - a 4 světlušky z jirkovského střediska. Celek doplňují 2 tatínkové, ochotní strávit sobotu s dětmi v přírodě.
Následuje nástup do vlaku a cesta do Boče. V průběhu jízdy dohadujeme další postup – zda jít z Boče po červené značce (sice jistota, ale z 90% po silnici), nebo jít podle mapy a GPS lesem naslepo. Na zastávce v Boči dáváme možnost demokraticky rozhodnou všechny – a vyhrála druhá varianta. Takže je nutné přejít visutou lávku přes Ohři – respektujeme maximální zatížení 3 osobami a přecházíme jeden za druhým, vzdáleni deset metrů od sebe. Někomu se občas sice z houpání zamotala hlava, ale přesun se zdařil.
Větší překážkou se ukázalo překonání frekventované silnice – třináctky, ale i to jsme zvládli. Pak už pátráme po té správné cestě do kopce. Naštěstí tam byla jenom jedna a tak začíná naše stoupání...
Po čtvrt hodině chůze do kopce se usazujeme na louce. Všichni vybalují jídlo – i když je pravda, že někteří tak učinili již po rozjetí vlaku v Chomutově. Kail vybalil lakrosky a organizuje na prostorné louce stavbu branek i vlastní zápas. V 11 hodin se zvedáme a stoupáme dál. Několikrát vypadalo, že svah přejde do roviny, ale opak byl vždy pravdou. Pořád a pořád do kopce... Všichni funí, občas zastavujeme ke krátkému odpočinku. Na jedné ze zastávek začíná hra „na klíště“, ale říkáme tomu spíše kolíček.
Jak je dobrým zvykem, terén neodpovídá mapě, takže na každém rozcestí pátráme, kudy kam. A vždycky z toho vyšlo, že nahoru. Na vrstevnici přibližně 650 m se náhle před námi rozprostře sněhové pole. Chvíli licitujeme o odbočení vlevo, po bližším ohledání ale zjistíme, že nám nezbývá jiná cesta než sněhem, hlubokým kolem půl metru a řádně do kopce. Málokdo z účastníků má „zimní obutí“, takže Boiler jde dopředu a kanadami prošlapuje cestu. Sněhové pole mělo něco přes 200 m a na jeho konci nalézáme toužebně očekávanou asfaltovou cestu – a s ní i konec stoupání.
Pak se jde již po rovině, místy i mírně klesáme. Ve 12:00 nachází Kail místečko na usazení a velíme tedy oběd – vždyť je pravé poledne. K cíli nám zbývají necelé 2 km.
Po vydatném jídle i pití se vydáváme dál. Nalézáme zelenou značku, která ny nás měla dovést až na Himlštejn. Co jsme nastoupali, to teď postupně sklesáme dolů. Pak se před námi objeví homole Himlštejnu – a říkáme si: zase do kopce? A bylo to tak, zřícenina trůnila opravdu na vrcholu homole. Velíme tedy odpočinek, na sluníčku se v trávě krásně leží.
A pak už finální výstup. Pěšinka se klikatí po kopci a za chvíli jsme u klenby vstupu do hradu. Upřímně řečeno – tenhle výstup nebyl vlastně vůbec nic proti předchozímu stoupání. Ale stejně – od vlaku jsme sem šli skoro 4 hodiny.
Prošli jsme hradní zříceninu a utábořili se na úplném vrcholku Nebeské skály – jak zní český název tohoto místa. Našli jsme i ohniště, jen se dřívím to není nic moc. Všude jsou jen listnaté stromy. Kluci se vydávají na klacíky, Červíček, který si bude plnit bod do nováčkovské, staví ohniště a za malou chvíli i zdárně rozdělá oheň. Ostatní zatím ořezávají větve na opékání, napichují buřty a po chvíli se v okolí šíří vůně praskajících špekáčků nejrůznějšího tvaru i původu. Až to přilákalo krásného rotvajlera jménem Michal.
Už dávno jsme opustili myšlenku jet dřívejším vlakem a raději zůstáváme zde na čerstvém vzduchu, sluníčku a obklopeni kvetoucími podléškami. V tom smyslu informujeme i rodiče, dotazující se na čas příjezdu.
Po jídle je čas na trošku odpočinku, pak úklid, uhasení ohně a vysbírání papírků a odpadků (těch jsme tu našli plnou igelitku – samozřejmě ne jen našich...). A přesně ve tři hodiny se zvedáme k návratu. Na zřícenině se dělá hromadné foto a pak už po pěšince dolů. Nacházíme zase hezkou louku, a tak nastává čas na slíbenou hru – tanky. Stihli jsme 2 kola, ale čas chvátá, a tak ve čtvrt na pět vyrážíme na nádraží. Jsme tam sice půl hodiny před odjezdem, ale radši o něco dřív, než o minutu později. Na nádraží ve Stráži tedy ještě poslední hru, pak přijede nejdřív vlak opačným směrem, za chvíli po něm i ten náš. Trošku nás zmátl – čekali jsme ho na třetí koleji, a on přijel na druhou. Ale snadno přebíháme, nastupujeme a jedem do Klášterce, kde musíme ještě přesednout na rychlík. Přijíždí naštěstí včas, takže se můžeme opravdu v 18:02 na nádraží Chomutov město zase rozloučit.
A dojmy? - Byl to opravu nádherný den!