Před akcí...
Jednodenní výprava s vařením venku...Sraz na hlavním nádraží v Chomutově (velké nádraží!), závěr u klubovny.
S sebou: Vhodnou obuv a oblečení na celý den do lesa, náhradní ponožky (ne kotníkové!), nůž, KPZ, uzlovačku, stezku + šátek (kdo má), zápisník a tužku, ešus a lžíci, svačinu, pití na celý den, čepici, rukavice, pláštěnku, skautskou průkazku (kdo má)
Na vaření: 1 špekáček, 2 brambory (oškrábané a nakrájené na kousky cca 2 cm); Kormoráni a Svišti ještě každý 1 PET láhev o objemu 0,5 l s vodou (na vaření)
Z Chomutova vyjedeme vlakem na Dominu, odkud se vydáme přes zříceninu hradu Hausberk a Bezručovo údolí ke klubovnám. Cesta nebude příliš fyzicky náročná (asi 7 Km) většinu času věnujeme procvičování tábornických dovedností a skautské praxe.
Kormoráni a Svišti jsou povinni seznámit se s tímto receptem, podle kterého budou samostatně vařit oběd včetně postavení a rozdělání ohně.
Vlčata mají tento úkol dobrovolný (je to dobrá příležitost udělat si vlčka kuchaře), jinak uvaříme společně.
Recept na bramborový guláš: (suroviny mimo buřtů a brambor dostanete na místě) Cibuli pokrájíme na kostičky, buřty a brambory také. Do kotlíku déme kousek omastku, až se rozpálí, hodíme do něj cibuli a občas mícháme. Až se cibule trošku smaží, přidáme pokrájené buřty, zasypeme mletou paprikou, promícháme a chvilku smažíme. Pak přidáme brambory, promícháme a zalijeme vodou. Přidáme sůl, pepř, kostku masoxu a kmín a vaříme, dokud brambory nejsou měkké. Pak rozmícháme trošku hladké mouky ve vodě a pomalu a za stálého míchání vlijeme do guláše a počkáme, až zhoustne. Úplně nakonec rozemneme ve dlani trošku majoránky a vsypeme jí do guláše. Pak už jen jíme…
V případě trvalého deště se výprava ruší!
... a po akci
Jak jsme hledali (a nakonec našli) Hausberk. Vaření guláše...Sobotní listopadové ráno na chomutovském hlavním nádraží. Blíží se osmá hodina – čas odjezdu jediného vlaku do hor, který nás po necelé půlhodince kodrcavé jízdy vyklopí na nádraží v Domině. Provádíme organizovaný výsadek, po spočítání všech dušiček propouštíme motorák dál.
Kail rozděluje kluky do tří skupin – samostatně budou pracovat Kormoráni i Svišti, třetí skupinou jsou všechna vlčata pohoromadě. Prvním úkolem je najít cestu z nádraží na zříceninu hradu Hausberk. Směr je záhy odsouhlasen a jdeme, tentokrát to bereme krosem a cesty využíváme minimálně. Za chvíli jsme v Krásné Lípě, překračujeme hlavní silnici a přes louky stále dál. Pak nás zastaví železniční trať. U můstku pod ní dáváme oddech a svačinku, někteří se usídlí nahoře na náspu téměř u kolejí. Ale o nic nejde, další vlak jede až kolem poledne.
Poté znovu srovnáváme směr a jdeme pátrat po zřícenině. Kail říká, že tam už byl a my doufáme, že trefíme. Ale není to tak úplně jednoduché. Narážíme na lesní cestu, která sice není na mapě, ale pamětník říká, že tudy šli k hradu. Tak jdeme. Jenže asi po kilometru se začínáme nebezpečně blížit k Bezručáku (bez hradu), takže další porada a návrat do výchozího bodu na kraj lesa. Nové vlče Vašek nás opakovaně zajímá jako rukojmí – ani mu nevadí, že si z toho nic neděláme. Jdeme opačným směrem, cesta se klikatí, přejdeme boční údolí a náhle Kail poznává lesní křižovatku, takže odbočujeme doprava. Ale ještě pořád to není jednoduché – zřícenina nikde. Propátráváme les a pomalu se rozhodujeme raději sejít k Chomutovce a tábořit tam. Scházíme tedy cestou dolů – a ejhle – terén se zvlnil a za chvíli jsme na ostrohu, který kdysi nesl hradní zdi. Tak jsme našli Hausberk... Dnes je tu sice jen pár příkopů a hromad kamenů, ale určitě jde o pozůstatky hradu a je tu dokonce moc krásně. Sluníčko pálí na „plný plyn“, lze sundat bundy a vyhřívat se jen tak v košili...
Shazujeme batohy a Svišti s Kormorány dostávají přidělena místa k rozdělání ohně – dnešním úkolem je totiž samostatně uvařit na ohni buřtguláš. Pro vlčata a sami pro sebe budou na třetím ohni vařit vedoucí.
Zatímco Kormoráni vzorně a týmově spolupracují, Svišti se stále dohadují, blbnou a výsledek jejich práce je stále v nedohlednu. Více než skautskou družinu chvílemi připomínají skupinu Tupounů knížete Ignora... Velký problém oběma družinám činilo postavení úchytu na kotlík, takže nakonec následují příkladu vedoucích
a kotlík staví na kameny.
Pomineme-li drobná faux pas jako pokus o topení vodou nasáklou břízou nebo zapomenutí vytištěného receptu na guláš doma, tak to docela šlo. Perličkou bylo, když Svišti (proč by četli recept, že?) chtěli smažit na sádle cibulku, ale v kotlíku plném vody a brambor... (!) Nicméně vše dobře dopadlo, ohnivou i kuchařskou čest Svišťů překvapivě zachránil Pěšák s Tygrem – ostatní kluky pro nemožnost dorozumění vyhodili od ohně a vše dělali sami. Guláš se jim povedl – pominu-li nějaké listí, hlínu a chuchvalce trávy, které v něm díky jejich neustálému pošťuchování plavaly. Inu – guláš sviští – plný listí...
Naším kritériem původně bylo hodnotit týmovou spolupráci, což nám tady vůbec nevyšlo. Zato u Kormoránů ano – splupráce na úrovni, guláš také výborný, i chování výrazně lepší. Nakrmili jsme i vlčata. Kluci si v jedné prohlubni postavili jakýsi bunkr, stále se dohadují (jako obvykle bezvýsledně), takže zasahuji a začínám organizovat dobývání bunkru podle pravidel. A hele – oni se zapojili i ti, kterým se předtím nechtělo.
Ale pomalu je čas na úklid a odchod domů. Skauti jdou dopředu, aby značili cestu, vlčata za nimi se snaží jít podle značek. Asi po kilometru se obě skupiny dojdou a dál pokračují společně. Výrazným fenoménem zpáteční cesty se stal Mražoun. Mimo naprosto originální přezdívky se vyznačoval tím, že šel po naprosto originálních cestách – to znamená zásadně jinudy než ostatní. Musel být lehce usměrněn a posléze šel již s ostatními.
Jdeme zase podle mapy (která zase neodpovídá), takže po pár kilometrech tlustě zakreslená cesta prostě skončí příkopem a zarostlými stromy. Na mapu se vůbec nedá spolehnout. Nechceme do údolí a zkoušíme jít tedy nahoru. Jenže po vyčerpávajícím stoupání a nějaké době je před námi zase Krásná Lípa! Nechceme se vracet po silnici, proto se noříme zase do lesa. Ale jediná existující cesta nás zase vrací zpět. Naštěstí objevujeme začátek cyklocrossové dráhy a scházíme po ní – místy po kolena v listí - do Bezručova údolí kousek od krmelce, kam chodíme na Vánoce. Pak už vesele a snadno po modré značce k Povodí a odtud ke klubovně.